Když jsem si přečetl o tom hrozném „modernistickém extrémistovi P. Václavu Vackovi, http://www.christnet.cz/diskuze/9948#, http://www.christnet.cz/diskuze/9948#, řekl jsem si – hochu, Letohrad máš takříkajíc za humny, v neděli si stejně dopřáváš mírný oraz, tak proč by sis zase po nějaké době nedopřál trochu toho duchovna? Pohled na internet a vidím, že v Orlici, v tom „modernisticky zdevastovaném“ kostele je mše ve velice příznivou dobu – v 10,15, takže se nemusíš nutit vstávat v nějakou hysterickou dobu (včera jsme v hospůdce, s kamarády trempy, dali žejdlík), a ostatně, má být pěkné počasí, takže si užiješ i výletu.

Kostel v Orlici svítí svojí velice pěkně opravenou fasádou a také interiér příjemně překvapí; světlý, čistý, prostý, žádná barokní přeplácanost. Pravda, netradičně uspořádaný, jak je z kritických obrázků dobře vidět. Moderní obětní stůl, „hóblponk“ jak říkají tradiční katolíci, z masivní náhrobní kamenné desky na podstavci, na němž je cosi – co to asi je? – nějací ďáblíci?? – ale ne, to jistě budou nějací světci ztvárnění v (pra)dávných dobách, že by snad ještě románských? No, dejme tomu, že to jsou sv. Cyril i s Metodějem. Když jsou dva!

Tradiční oltář, pravda, díky novému uspořádání (stále) stojí tak nějak zastrčeně v (současném) koutku. Před ním VIII. Zastavení původní křížové cesty, vedle na stěnách další dva obrazy.
A vida – za lavicemi několik pultíků a také basa se opírá o zeď v rožku, takže jasné, na varhany preludováno nebude.

Zaujímám strategické místo abych měl dobrý výhled na obětní stůl („hóblponk“ pro tradicionalisty, budou-li mě číst) i přes většinu kostela. A ten se začíná plnit – nóóó věc málo vídaná – převážně mladí a hodně dětí, rodiče s kočárky.
A již se před sakristií řadí průvod několika malých i starých ministrantů, jeden docela věkovitý, že by snad kostelník?

Hned při prvních slovech P. Vacka si připomínám komentář někdejšího známého politika MUDr. Miroslava Macka k úsilí ODS nalézt vhodného lídra: „Lídr se nehledá, lídr buď je nebo není!“ Nelze popřít, že P. Vacek takovým lídrem nepochybně je. Jeho slova vzbuzují veselí a zvyšují pozornost: „Je tady zima, a já ohmatávám děvčata jak mají tenounké šatičky, sádlo žádné, letní botky a pak jsou z toho nemocné. To já jsem si vzal pořádné teplé prádlo, pak třeba ukáži.“ Nutno říci, že znázornil, že ohmatává pouze ruce.

V další řeči páter pozdravil přítomné jubilanty, nepřítomné, kteří museli být v práci pozdravil na dálku, nezapomněl, že Jiříček bude mít 3 roky („No, zvedněte ho!“) a Maruška 8 („Tu zvedat nemusíte!“) a dal prostor muzikantům, kteří už zaujali svá místa. Jedny housle, 3 kytary, basa a el. varhany. A hned to pěkně, rytmicky, rozjeli. Přítomní, i mě to strhlo, do taktu pocukávají končetinami a i důchodkyně s chutí zpívají ssebou.

Neměl bych opomenout na kázání. Bylo, snad, tak akorát dlouhé, je snad páter nějak kontrolovaný když před koncem pokynul do lavic a řekl – ano, ano, za tři minuty končím. Jestliže kdysi na Žďársku si věřící nahrávali kázání P. Simajchla na magnetofony a pak něco bylo i vydáno knižně, pak kázání P. Vacka by si nepochybně také něco podobného zasloužila. Zapamatoval jsem si, jak kritizoval, že světci v minulosti byli líčeni jako smutní trpící lidé – koho by takový život lákal že? „Vždyť se podívejte na toho našeho Umlaufa v kostele v Letohradě? Jak namaloval sv. Josefa? Jako by ho právě chytil žlučník. Copak by se ten chlap nemohl radovat z toho, jakou má pěknou manželku a že mají čiperného kluka?“

(Po kostele tu a tam proběhne dítě, děti více či méně hlučí, v pozadí, kdesi u oltáře, vytrvale řve nějaký kojenec)

Mezitím se na oltáři nahromadilo potřebné „nádobí“ – tři kalichy – jeden historický, jeden moderní a jeden skleněný a už věřící přinášejí obětní dary od kostelních dveří. Nejen hostie, ale i pořádný džbán červeného, dobrý litr. Páter rozlévá do všech tří kalichů, zřejmě tedy bude přijímání podobojí – je snad dneska nějaká významná církevní událost? Nemám v tom přehled. A „kostelník“ ještě přináší další kalich s hostiemi. Ne darmo. K přijímání šli snad všichni přítomní. Ke stolu se hrnou pomocníci a pomocnice. Pater informuje přespolní, že u nich to mají zorganizováno tak, že po stranách se podávají hostie a každý si upije z kalicha, v prostředku (tedy on s „asistentkou“) chodí ti, kteří ze společného upíjet nechtějí, a ti si hostii mohou namočit.
Většina přijímá na ruku, jen vyj