K č. 43/2017

"Jednou jsem se v Buenos Aires potřeboval dostat z jednoho kostela do druhého, ................... cestou jsem potkával rozestavěné stolky, ............... u nichž seděli jasnovidci. Bylo tam plno lidí, kteří tam stáli i ve frontě. Podals‘ mu ruku a on začal. Jeho řeč začínala vždycky stejně: v tvém životě je nějaká žena, je tu nějaký stín, ale všechno půjde dobře... A potom jsi zapla-til. Toto ti dodá jistotu?? Taková jistota je
s prominutím pitomost. Jít za věštcem či věštkyní, kteří čtou z karet, to je modla. Je to idol, a pokud k němu přilneme, kupujeme falešnou naději, zatímco naději, která je zdarma a kterou nám přinesl Ježíš
Kristus tím, že za nás dal svůj život, této naději už někdy tolik nedůvěřujeme ............


Mohl by některý čtenář uvést zcela nezpochybnitelný příklad, kdy mu Ježíš či nějaký světec pomohl? Mohl by uvést nezpochybnitelný příklad, kdy mu pan farář dal zcela konkrétní radu, která se bezpochyb vyplnila?
Jak se liší rady pánů farářů nabádající k lásce k Bohu od rad těch věštců? Proč asi katolíci v Buenos Aires chodí i k věštcům? Není to (i) tím, že rady pánů farářů a láska k Bohu se jim do života nijak nepromítají?