Zatímco koncilní struktura spotřebovává své poslední zásoby z minulosti a její protagonisté se v křeči snaží dokončit svou „reformu“, Tradice žije. Množí se v ní mladičké rodiny, rostou povolání ke kněžství a řeholnímu životu, zakládají se nové kláštery. Bez státních dotací, bez podpory sekulárního tisku, a dokonce navzdory pronásledování ze strany vlastní hierarchie.

My nemusíme panikařit, když vidíme další demontáž katolických pravd a ostouzení těch, kdo se jich drží. Nás KHS neohrožuje – to my jsme jejím špatným svědomím i její Nemesis. Kromě Kristova zaslíbení máme oporu i v historické zkušenosti: Arianismus ve 4. století také vypadal neochvějně, ovládal většinu biskupů i císařský dvůr – a přesto padl. Protestantismus rozbil Evropu – a co jiného činí, řekněme si upřímně, dnešní koncilní humanismus? – přesto katolická Církev, věrná Kristu a tedy i sama sobě, vytrvala.

Koncilní humanistická revoluce je jen další epizodkou v dlouhém zápase mezi Církví a světem. A čeká ji stejný osud, jako všechny předchozí bludy: až nebude mít kam pokračovat, kam se ještě více dorouhat, tak se vyčerpá, vyčpí a ideově se rozpadne pod tíhou inherentních rozporů.

Až se tak stane, Kristova Církev – ta, která nikdy nepřestala věřit, modlit se a obětovat tak, jak to činili naši dědové a jejich dědové a jejich pradědové… – zde bude stále. Stále mladá, plodná a plná života.

Věčnost nepatří těm, kdo se přizpůsobili, ale těm, kdo zůstali věrni.
https://www.duseahvezdy.cz/2026/07/31/jeste-ze-jse­m-katolik/