bych se aji miloval, ale zrovna nemam skym...

No naštěstí Pán Bůh je nablízku vždy - takže každý může být milován. A prokázat lásku někomu v okolí, to jde taky skoro vždy :-)

Dobrá odpověď :o) Ono to slovo má víc významů, bohužel dneska se už často myslí jen ten jeden...

Dost jsme o tom názvu na začátku přemýšleli. Slovo milovat se má dnes převažující význam trochu jiný, než v jakém je použito v Jan 15,12. Ale nakonec převážil názor tehdejšího šéfredaktora otce Tomáše Vyhnálka, který říkal, že je není třeba vyklízet pozice (nakonec slovo láska už je dnes také nemá daleko k tomu, aby z něj bylo skoro sprosté slovo..., nebo alespoň značně vyprázdněné), ale snažit se slovu dát v podvědomí lidí původní význam a hodnotu. A vyzvednout také hodnotu toho, co především vyjadřuje (milovat někoho = chtít dobro druhého).

Proto mě trochu mrzelo, že na setkání mládeže v Táboře se na ty propagační materiály (šňůrky na krk, trička,..) psal biblický text "jak jsem já miloval vás..." anglicky...jeden z důvodů uváděli organizátoři právě to, že "dneska už to má jiný význam... :o( Souhlasím, že není kvůli tomu třeba vyklízet pozice ale naopak zkusit vrátit ten význam tam, kde je.

V souvislosti s tím názvem, bych rád upozorníl na názor, který se objevil v komentářích k tričkům s nápisem Mijujte se. Je to dlouhé, je to rozdělěné do čtyřech komentářů. Nebudu to sem kopírovat, ale mrkněte na to.
Jestli s ním souhlasím, nebo ne vám neřeknu, jsem zbabělec.:-))

na straně č. 24 je celkem zásadní geografická chyba, která je zřejmě způsobena nepřesným překladem z polštiny: "V roce 1980 v lokalitě Cuapa (název už sám napovídá na aztécký původ) dostal vesničan Bernard Martinez (jméno je jednoznačně španělské) ... v Nigérii (nechápu, kde se tady ta Nigérie vzala, když nemá vůbec nic společného s Aztéky, španěly a Latinskou Amerikou)..." Cuapa je ve středoamerickém státě NIKARAGUA (mezi Hondurasem a Kostarikou). Jinak jsem s tímto časopisem velmi spokojen. Líbí se mi. Těším se na další čísla.

Máte pravdu, Cuapa je v Nikaragui (popis událostí je v angličtině např. na h ttp://www.adsodalitatem.org/blog/?id=332). Omlouvám se za chybu. Díky za upozornění. Díky také za pochvalu časopisu. Srdečně zdraví P. Pavel Zahradníček

Trošku mě překvapilo, že sem píšou hlavně kluci....tak jsem si řekla, že zastoupím něžné pohlaví:) k časopisu Milujte se! jsem přišla, když jsem vstoupila do čisté lásky. Dřív jsem ani moc nečetla-nebyl čas, ale teď vždycky nedočkavě koukám do schránky, jestli už mi konečně něco přišlo. A když už přijde tak prostě jen hltám každý slůvko! Je to upe nej časák

zajimalo by me jestli existuje nejake cviceni pro krestany nebot jaga a dalsi smery odvadeji od boha .predem dekuji podmolik

To je naprostý nesmysl. To, že cvičíte yogu, nebo tai či nikoho od Boha neodvede. Proč by mělo? Protože tyto cvičení vycházejí z taoistické a buddhistické filozofie? Myslíte, že na tréninku do vás hned začnou nalejvat východní náboženství? To je podobné spíše katolíkům, než buddhistům, přiznejme si to. Spousta křesťanů cvičí podobná cvičení kvůli kondici a radosti z pohybu, ne kvůli filozofii. Naopak tyto cvičení pomáhají posilovat vůli, trpělivost a podobně. Nechápu tyhle strachy. Cvičte, cvičte, buďte rádi, že nám Bůh tyto různé cvičení dal. A mimochodem, nevím sice o žádném ryze křesťanském cvičení, ale stejně jakákoli evropská cvičení mají většinou své kořeny v Asii, protože evropané se tímto nezabývali takže o co jde?

Sám rozhodně nejsem odborníkem v této oblasti a tak jen velmi stručnou poznámku (sám momentálně hledám odborníky, kteří mají jak vzdělání v teologii, tak znalosti a eventuelně i zkušenosti z této problematiky - snad se časem podaří získat opravdu fundovaný, objektivní, a srozumitelně napsaný článek pro časopis Milujte se! na toto téma): dle mého názoru je třeba rozlišovat mezi "strachy" a opatrností.

problém je ale také v tom, že lidé, kteří studují teologii se asijskými cvičeními vůbec nezabývají a mají k nim podobné laické předsudky, jako tady náš tazatel. Naopak zase lidé, kteří něco takového cvičí, tak byť jsou věřící, většinou nejsou vystudovaní teologové. Navzájem si to sice nijak nepřekáží, ale obecně je to tak, že křesťané se právě kvůli předsudkům, na asijskou kultůru dívají skrz prsty. Bude těžké najít někoho znalého v obou záležitostech. Do té doby buďte opatrní, abyste náhodou nezacvičili něco, co vás připraví o víru v Boha. Raději si ani v restauraci nedávejte jídlo na čínský způsob, nevíte, jestli tam někdo třeba nepřisypal trochu taoismu :-)

Vy někdy píšete články o něčem, o čem máte relevantní vědomosti? Viz humorný diletantský článek "Satan v hudbě", poukazující na neznalost ani běžné rockové, ani skutečné satanistické scény.

No, myslím si, obsah článku je hlavně omezen prostorem, který byl tomuto problému dán. Určitě by stálo za to seznámit čtenáře s touto problematikou blíže a důkladněji - mohlo by se jednat o jakési "Téma čísla". Osobně o si myslím, že uvedení interpreti v článku jsou jen špičkou ledovce v této problematice - pořád ještě masové populární hudby. Existují však i další interpreti, ne moc známí, jejichž hudba je skutečně zrůdná. Mám na mysli především death a black metalové kapely ze severní Evropy. Jak se vyjádřil jeden z jejich frontmanů - "To, o čem ostatní kapely jen zpívají, to my taky děláme".
Ano, zmíněné kapely v článku nejsou vůbec "košer", nicméně je třeba si uvědomit, že v drtivé většině jde "jen" (pokud to tak lze nazvat) o jejich masku k mediálnímu úspěchu - i tak ale mohou býti škodlivé, to jistě. Můj osobní názor je, že některá popová, taneční a techno hudba může býti ještě škodlivější.
Dalším bodem, ketrý mne k tomu napadá je, že je třeba jedním hlasem říci, že existuje spousta rockových interpretů, jejichž hudba, texty, životy jsou skutečně přínosné a inspirující - U2, Delirious?, Schwitchfood, Mark Schulz, P.O.D. atd atd. Jen prosím nehažme všechnu rockovou hudbu do jednoho pytle! Zkuste si poslechnout např. od U2 Yahweh, 40, Magnificent a další a přeložit si text......... P.O.D. - rock/metal/rapová skupina zpívající o lásce a o Kristu atd. Myslím, že je třeba upozornit na tyto interprety a říci, že i taková může být rocková hudba.
Toto téma je velice široké a skutečně by stálo za to jej po křesťanské stránce více zpracovat a ukázat čtenářům. Pokud by byl zájem, jsem ochoten osobně i materiálem, který o této problematice mám pomoci.

S pozdravem Jarek Forýtek, Kroměříž

Díky za vaši nabídku. Ozývám se na Váš mail. Samozřejmně jsou i takové kapely, o kterých píšete. Jedna z nich "Agrofolkrocková kapela Spasitelův traktor" má zajímavé nahrávky na TV-MIS.cz viz:
http:/ /www.tv-mis.cz/titul.php?id=99

Taktak a hlavně, tchaj-ti je "prachobyčejné" bojové umění, tedy člověk by se měl naučit, jak druhému ublížit ;-)

Dobrý den
Chtěl bych znát váš názor jak se dívá katolická církev na regresní terapii

Chvála Kristu,
chtěl bych se zeptat, na kdy je plánováno další číslo časopisu "Milujte se?" To poslední vyšlo v lednu. Bude i nadále vycházet? Předem děkuji za odpověď.
Petr

9. číslo už je vytištěné a začíná se pozvolna rozesílat. Děkujeme za pochopení a shovívavost - ne vše vždy navazuje tak, jak si plánujeme, ale to asi také znáte... Další čísla by snad měla vyjít v řádných nezpožděných termínech...
P. Marek Dunda

Pochopení určitě mám. Ba naopak vás obdivuji, že takový časopis děláte! Dáváte lidem poklad oproti tomu "hnoji," který servírují vydavatelé té spousty naprosto hloupých časopisů. Přeji i nadále úspěchy, Boží požehnání.

moc děkuji za váš časopis, jsem z něho nadšená, je mi posilou a vzpruhou! moc se těším na každé další nové číslo.. ať vám Pán žehná a ještě jednou děkuji Lída

některé věci, s nimiž se jako katolík velice často setkávám a rád bych tudíž znal názory tvůrců časopisu, který považuji za nejlepší mezi katolickými periodiky.
Takže například:
1. Na webu Katolík.cz můžeme číst úvodní slovo biskupa Cikrleho, v němž tento web doporučuje. V rubrice seznámení však jsou otiskovány i inzeráty sodomitského a lesbického zaměření...
2. Řád Milosrdných bratří v Brně pronajímá své prostory městu Brnu. V jednom z těchto prostor / hned vedle kostela / je lékárna, v níž "jsou k mání" i antikoncepční preparáty, způsobující potrat. Když jsem to oznámil provinciálovi, řekl mi, že jsem u nich dělal "nepovolenou inspekci". Upozornil jsem ho, že spoluúčast na zabíjení nenarozených dětí se trestá exkomunikací - dostalo se mi odpovědi, že mu to nemusím říkat, protože to ví...
3. V jiných prostorách, které klášter pronajímá městu, je gynekologická ambulance. Zde se mimo jiné provádějí amniocentézy. Jedná se o riskantní invazní metodu eugenického zaměření, po níž dochází u 5% případů k těhotenským komplikacím a 1-2% žen po ní potratí. Když jsem to oznámil biskupu Cikrlemu, odpověděl mi, že se ptal ředitele nemocnice a na základě jeho odpovědi si myslí, že je všechno v pořádku...

Milý bratře, mohu Vás ujistit, že členové redakce časopisu Milujte se! se snaží být věrni katolické víře. I nás bolí, když se setkáváme s mnohým co je nesprávné a co je někdy i v hrubém rozporu s pravdou, anebo učením Církve. Je toho tolik!!!
Pro nás je to vždy výzvou k modlitbě za chybující a k hledání cest, jak s láskou pomoci k poznání pravdy a nápravě těm, kdo za to mají odpovědnost. Pokud se jedná o jednoznačné (a ne jen domělé) zlo - to je třeba vždy řádně předem prověřit, pak je třeba jednat. A tak Vás chci povzbudit, ať se nevzdáváte a i nadále hledáte cesty jak pomoci překonávat zlo a hřích.

Do té seznamky může po registraci prakticky každý a neslušné inzeráty se nedají vyloučit. Jedinné, co se proti tomu dá dělat je striktně tyto inzeráty mazat. A každý, kdo takový inzerát objeví udělá nejlíp, když to nahlásí správci webu. Přestože i on to určitě kontroluje, občas si nečeho nevšimne.

add 1:
Opravdu nemusíte na uvedené inzeráty odepisovat.

add 2:
Možná byste si měl uvědomit, že si platíte zdravotní pojištění a tak v podstatě financujete prováděné interupce. Měl byste se zamyslet nad vlastní exkomunikací.

Václave, chtěl bych opravit poměrně zažité spojení, které není pravdivé a které jste také použil. Opravdu platíme zdravotní pojištění. Ale není pravda že "SI" platíme zdravotní pojištění. Je pro nás určeno pouze tehdy, dostaneme-li se do situace, kdy ho opravdu potřebujeme. Jinými slovy, budeme-li zdrávi, platíme potřebnou částku těm, kteří ho právě potřebují. Jinak to vzbuzuje dojem, že co jsme tam poslali, je naše.

Nevite co je paysec? Je na to ted nejaka akce u hellomobile.

Můžu se tady zeptat jestli je možné objednat si i starší čísla časopisu? děkuju

Díky za Váš zájem o starší čísla časopisu. Před časem to bylo možné, v tuto chvíli jsou však starší čísla rozebraná. Jsou však dostupná zde na webu v kompletní verzi - i když samozřejmě papírový časopis se čte daleko lépe...

Tyhle časopisy , jsou pěkně na nic.. ty vaše pošahané články o nějakých bozích nebo co to je .. je strassny.. proste nechapu to.. stejne to vsihcni lidi vyhazujou.. a ten kluk na ty titulce je nějakej retoš.. to de vidět!

Co na to říct? Když se Vám to nelíbí, tak to nečtěte.
1. Kdyby byl tenhle časopis "pěkně na nic", tak by asi jeho náklady netrhaly rekordy. Časopis Milujte se! není distribuován plošně jako reklamní letáky, ale na objednání a silně pochybuju, že by ho adresát hned vyhazoval.
2. Bůh je jen jeden.
3. Teď to možná nechápete, ale časem to možná pochopíte. Já některé věci také dlouho nechápal.
4. Ten "kluk na titulce" není žádný "retoš", ale kněz či jiný člověk s duchovní hodností (To číslo jsem si právě stáhl, ještě jsem je nečet). Tento borec má za sebou těžká studia, náročnostně srovnatelná s medicínou. To, že někdo vypadá jako idiot ještě neznamená, že je idiot. Např. Václav Klaus mladší. O něm bych na první pohled řekl, že neumí do pěti počítat, a on je to ředitel gymnázia.
Dalším docela zajímavým faktem je to, že většina vysokoškolskýn profesorů matematiky a fyziky jsou věřící lidé. Nevěřící vědec vidí neprobádané oblasti, chce je všechny vysvětlit a zblázní se z toho. Věřící vědec je skromný, vybere si určitou oblast a v klidu ji probádá.

Nepochazi ten kluk nahodou z skoly Dobrovskyho ? Takovyho retoša dat na titulku..xD to už svedčí o kvalitě časopisu..xD normální člověk si ani nepřete titulku když ho uvidí..

Vážení! Dostalo se mně do rukou časopis Milujte se (3/2007) a napsal bych k němu nějaké připomínky:

Nepochybuji o tom, že je účelné u mladých lidí podporovat zodpovědnost, stabilitu partnerských vztahů a pod., jen ta forma, kterou časopis používá se mi zdá poněkud exaltovaná. Ale proti gustu.....

Konkrétní názory k jednotlivým tématům: Sexuálně abstinovat v předmanželkém životě a v manželství zachovávat věrnost, tedy v křesťanské terminlogui "žít čistě", nemusí být odůvodněno pouze božími příkazy a zákazy, ale i důvody čistě medicínskými a sociálními. To ve svých článcích a knížkách již dáááávno zdůrazňoval tehdy popuární (křesťany nemilovaný) sexuolog a manželský poradce MUDr. Plzák. Ale máme zde zisky soukromých farmaceutických firem a potratových klinik, a i katolická církev soukromé podnikání preferuje. (V této souvislosti vzpomínám, jak svého času Rudé právo s chutí přetisklo zprávu ze světových médií, že vatikánská banka má akcie v továrně na prezervativy). Chápu samozřejmě, že pro věřícího člověka je boží zákaz významějším podnětem něž názor nějakého sexuologa.

Ale!! Pokud jsem správně informovaný, 6. přikázání, na něž se kdekterý kazatel odvolává, v originále nezní Nesesmilníš", ale Nezcizoložíš!" A to je zajisté výrazný posun.
Desatero bylo koncipováno v době, kdy bylo zcela běžné mít vícero manželek či souložnic (a Jahvemu to zjevně nevadilo), hlavně z řad otrokyň a proto zohledňovalo nutnost chránit cizí (vlastní) manželky. Zdánlivě malou (účelovou?) změnou při překladu ale bylo docíleno stavu, kdy je možno strašit mladé lidi "těžkým" hříchem "sebehany", moderně sebeukájením, masturbací. Jak je zřejmé z článku Ježíš mě uzdravil z homosexuality, ale i z ostatních, pojednávajících o "čisté lásce". Přitom v Bibli nic masturbaci není. Do nedávna byla označována jako onanie, podle starozákonního Onana, který ovšem nemasturboval, ale provozoval přerušovanou soulož.

Právě míněný článek mě podnítil, abych svůj názor poslal. Článek je silně demagogický. Dotyčný mladík je nepochybně bisexuál, takže je schopný žít i se ženou. Bylo by zajímavé, sledovat jeho osudy více let. Klidně může být ženatý, mít děti, ale pak, někdy, může potkat "osudového" muže, a kdož ví, jak jeho manželství dopadne.
Ohledně vyhraněné homosexuality jsou závěry lékařů jednoznačné - nedá se léčit, tuto orientaci nelze změnit! Zde si mohou věřící položit otázku, proč Bůh takto ty ubožáky postihuje, když jim zároveň hrozí přísnými tresty.

"Zbožné" časopisy pro mládež mají jednu zásadní nevýhodu. Všechny vyzývají k "čistotě", k "čisté" lásce, k věrnému a "čistému" manželství, ale kdyby kředsťané byli odkázáni jen na ně, asi by brzy vyhynuli, protože by se nijak nedozvěděli, jak vlastně potomstvo "udělat". Nebo by se to nechalo na matkách, aby před svatební nocí sdělily dceři to hrůzné tajemství, že děti nenosí čáp a vrána?
Naštěstí je zde dost časopisů i webových stránek s erotikou a porngrafií, které podrobně i mladým křestanům objasňují "co a jak"!
Osobně znám problém, že takoví "zbožně" žijící manželé mohou mít problém v sexuální komunikaci a event. problémy nejsou schopni řešit.

Vpomínám, že před léty, ve Wadovicích, v muzeu Jana Pavla II., byla zmínka, že jeho rodiče, když se jim narodilo 7 dítě, se rozhodli nadále spolu "žít čistě!" Tedy - bez sexu. Je vidět, že v tu dobu, a prakticky někdy do pol. min. století, byl i manželský sex chápán jako cosi "špinavého". Sexuální revoluce s těmito představami rázně zametla, ale celibátníci se snaží alespoň nějak věřící strašit, že sex je Bohu zvláště odporný.

Stejně je zajímavé, jak to v tom muzeu mohli vypátrat, že se manželé Wojtylovi dohodli na bezsexuálním soužití. Je vidět, že tu dohodu uzavřeli nějak veřejně. Možná podobně, jako současná "Čistá" láska.

V životě jsem poznal vícero manželů, kteří spolu nepochybně sexuálně žili před svatbou, žili i "na psí knížku", a žijí spolu spokojeně. Znám i partnery z věřících rodin, kteří měli honosnou svatbu v kostele, a stejně se rozvedli. Jde zřejmě spíše o osobní vyzrálost a také o sebedůvěru, na druhé straně o úzkost, zda neporušuji nějaké zákazy, které se mi, možná zcela mimovolně vtiskly do podvědomí a tak nyní hledám nějaké rituály, abych tu úzkost vykompenzoval.

Díky za váš dlouhý komentář. I když s mnoha věcmi v něm nemohu souhlasit, potěšilo mě, že více než dva roky staré číslo stále vzbuzuje zájem. Tak nějak jsou čísla zamýšlena - jako poněkud nadčasový magazín, obsahující zajímavá témata ke kterým se může člověk vracet. Snad jen pár postřehů z mé stany (protože nezvládnu podrobně rozebrat všechna témata, kterým se ve svém příspěvku věnujete):
1) Máte pravdu v tom, že nejen pro 6. přikázání, ale dokonce pro dodržování většiny přikázání desatera existují i přirozené důvody. Desatero totiž z velké části jen opakuje tzv. přirozený zákon - tedy něco, co je vepsáno do lidské přirozenosti a co mohou lidé poznávat i bez existence desatera. Přesto však má svůj význam. Tak jako přírodní zákonistosti sice teoreticky může poznat každý, většině však pomůže, pokud jsou přehledně a stručně formulovány v nějaké příručce nebo učebnici, tak je to i s tím desaterem.
2) Desatero je tedy taková zestručněná příručka a nemůžete čekat, že tam bude vše - určuje to však přibližný směr (někdy se přirovnává k patníkům na okraji silnice, které ukazují, který prostor leží již za okrajem bezpečné vozovky - také nejsou po půl metru, ale když je vidíte, už si zhruba směr dáte dohoromady).
3) Čistě je samozřejmě možno žít i v manželství a to nevylučuje, že manželé mají pravidelný vzájemný pohlavní styk. Prostě existuje řada způsobů, jak žít čistě jiný je mimo manželství, jiný v manželství. Proto také existuje i hnutí Čistá láska manželů - a nemá nic společného s tím, že by manželé spolu intimně nežili.
4) Nazávěr k vašemu tvrzení: "V životě jsem poznal vícero manželů, kteří spolu nepochybně sexuálně žili před svatbou, žili i "na psí knížku", a žijí spolu spokojeně. Znám i partnery z věřících rodin, kteří měli honosnou svatbu v kostele, a stejně se rozvedli." bych si dovolil reagovat jednou anekdotou: Znal jsem dva bratry - první kouřil, pil a dožil se sedmdesáti let; druhý nikdy nevzal cigaretu do úst, co je to akohlol vůbec nevědě - a zemřel ve třech letech. - Anekdoda sice možná není až tak legrační, ale snad jste porozuměl, co chci říci. Statistiku musí člověk dělat jinak a ve vašem případě se nabízí ještě otázka: Je skutečně to, že někdo měl honosnou svatbu v kostele dostatečnou známkou toho, že jeho manželství je možno považovat za skutečně křesťanské? (já sám znám řadu lidí, kteří sice svatbu v kostele měli, ale tím to skončilo a nemyslím, že by se dle jejich případů mělo usuzovat na "trvanlivost" křesťanských manželství, protože oni - s výjimkou té svatby v kostele - vůbeč žádné křesťanské manžesltví nežili a ani žít nehodlali).

Ještě jednou díky za zájem o náš časopis. Srdečně zdraví a vše dobré ve vašem osobním hledání skutečných životních hodnot přeje a v modlitbě vyprošuje P. Pavel Zahradníček

Mě jako obyčejného běřícího velmi rozesmál Váš názor, že medicínské důvody už dááávno sdělil Dr. Plzák, (mimochodem rozvedený). Přemýšlím, kolik těch ááá bych musel udělat, kdybych chtěl napsat kdy to řekl Bůh.
Zbožštění vědců, či ve vašem případě lékaře, je velmi ošemetné. Oni opravdu nejsou nadlidé, jsou to pracující lidé jako každý jiný. Zrovna nedávno o tom napsal hezký článek vědec, pan Václav Pačes. Napsal to velmi přesně.

Když jsem se před časem dočetl v časopisu Milujte se č. 13/2010 o pověstném indickém evangelizátorovi P. Jamesu Manjackalovi, a že přijede i do ČR aby se zúčastnil evangelizačních dnů ČR pro Ježíše, řekl jsem si, že mám vlastně čas a že v Posázaví je hezky a já už se dlouho neprojel Posázavským Pacifikem.
No, že bych na těch evangelizačních dnech strávil celé 4 dny, tak to ne, tolik času nemám, ale tu sobotu a neděli? A vyslechnout alespoň dvě přednášky? V Praze mohu přespat a ráno se do Kácova, vlastně přesně do Vranic, dostanu včas.
A tak se i stalo. V sobotu o půl deváté jsem se v Masarykově táboře YMCA sháněl po organizátorech, ubytoval se a od 9 hod. s napětím v jídelně čekal na pověstného misionáře.
Svým zjevem nezklamal. Sice vysoký není, ale vypadá důstojně s bohatým bílým vousem lemujícím jeho snědou tvář.
Překlad jeho angličtiny byl výborný, ale obsah přednášky nijak nevybočoval z toho, co různě slýchávám v kostelích a modlitebnách. Zajímavější byla osobní vzpomínka P. Manjackala, jak před několika lety v Chorvatsku mu do hotelu zavolala nějaká paní a s pláčem mu cosi povídala. Marně ji vyzýval, aby mluvila anglicky, že jí nerozumí, ale pochopil, že má nějaký problém, a tak se nad ní začal modlit v „jazyku“. To mě zaujalo. O „jazycích“ se v českých kostelích běžně nemluví. V jakém asi „jazyku“?
Po roce prý P. Manjackal přijel do Chorvatska opět a Záhřebu v hotelu, se k němu hlásila jakási paní, že prý ji loni pomohl. Vysvětloval jí, že k němu přichází mnoho lidí, že si je nepamatuje a paní mu vysvětlovala, že měla veliké problémy – ona rakovinu dělohy, manžel rakovinu hrtanu a syn ztratil práci – a ona mu to říkala do telefonu, plakala - a on jí říkal la, la, la. Problémy se vyřešily, ona se uzdravila, manžel se uzdravil a syn našel velice dobrou práci, a ona, celá šťastná, mu jde poděkovat, že jí pomohl. Napadla mě taková „všetečná“ otázka, zda ona paní, i její manžel, po „rozhovoru“ s P. Manjackalem odešli od lékařů a zcela se svěřili do rukou Božích. A zda jejich syn složil ruce do klína a čekal, až jej nějaká práce najde. No, nic!

Páter pokračoval v přednášce a vykládal, jak lidem žehná v Duchu sv. a jak mnozí následkem toho spadnou na zem. Ale že se nemusejí bát, za nimi někdo bude kdo je zachytí. A kdyby při tom žehnání snad zemřeli, zažertoval, on je slušně pohřbí (veselí v sále). Tak jsem si říkal, proč by vlastně ti lidé při tom žehnání měli padat, že?

Ke konci páter vyzval přítomné ke krátké modlitbě. A během ní najednou začal mumlat: „Šambala la la la, harala la la la la la, umbala la la ….. tož tohle je ten „jazyk“? Takže když během těch dvou dnů páter začal – šambalalala – věděl jsem, že se modlí v „jazyku“!

V jídelně bylo vedro, špatné větrání, vydýchaný vzduch. Na chvíli jsem se šel vyvětrat a při návratu vidím, že už se přítomní řadí k žehnání. V zástupu jsem spekuloval, jak se asi zachovám, až mě páter odhalí jako skeptika. U těchto kazatelů člověk nikdy neví. S pomocí Ducha (sv.?), jak se o nich všude možně píše, vidí lidem až do ledví. A tak až se na mě podívá?!?!

Ale stejně, říkal jsem si, ti američtí kazatelé jsou lepší. Před nimi ti věřící padají jako zralé hrušky. Udělal jsem pár kroků a údivem se mi zrychlil tep. I před P. Jamesem lidé padali naznak jako podťaté stromy. „No nazdar“, říkal jsem si, „až to šlahne i s tebou! Jaký to asi bude pocit?“ A už stojím v první řadě, chlapík vedle mě se kácí naznak a já již hledím do tmavých očí pátera. Klade mi ruce na čelo, palcem dělá kříž, cosi mumlá a rukama mě stláčí do lehu. Trochu zakolísám, ale vydržím. Jaksi podivně se na mě podívá a jde vedle. Paní padá naznak, já ji obcházím a jdu ven. Tak takhle je to tedy. Páter lidem zatlačí na čelo a ti poslušně lehnou.

Před vchodem tři ženy, asi kamarádky, oči „navrch hlavy“, si vykládají, jak na ně Duch(?) působil. Jedna se svěřuje, že cítila veliký tlak na hlavu, ale nakonec vydržela stát. O chvíli později si dvě ostatní povídají, jak ta třetí nespadla, jak vzdorovala. Poněkud zlomyslně k tomu podotýkám, že páter ji měl více přitlačit. Obracejí ke mně udivené oči: „Ale on na ni netlačil! To Duch sv. Ale ona se mu bránila, nechtěla jej přijmout!“ No, jak se tak říkává: „Svatá prostoto!“

O chvíli později stojím ve frontě na oběd. K mladé ženě za mnou se hrne mladík s velkým křížem na krku a radostně se vítají. Mladík se hned svěřuje co cítil, jak jej brněly nohy a nakonec celé tělo až ke krku a točila se mu hlava. Nějaký známý mu prý v

O chvíli později stojím ve frontě na oběd. K mladé ženě za mnou se hrne mladík s velkým křížem na krku a radostně se vítají. Mladík se hned svěřuje co cítil, jak jej brněly nohy a nakonec celé tělo až ke krku a točila se mu hlava. Nějaký známý mu prý vysvětlil, že to do něj vstupoval Duch sv. A i když musel jít ven, tak Duch je i venku. Kamarádka mu znalecky vysvětlovala, že to brnění a dobrý pocit je tím, že do něj vstoupil Duch sv. Kdyby se ale cítil špatně, tak to by byl Duch zlý. Nadšený mladík se dále svěřoval, že do něj Duch vstupuje často, že pak mluví tak dobře, až si lidé myslí, že je kněz.

Odpolední přednáška P. Manjackala se odehrávala na volném prostranství, na louce před velkým zastřešeným a vyzdobeným podiem. Po 14 dnech deště a chladna je už druhý den krásně a slunečno, v údolí Sázavy spíše vedro. Na dobré náladě to ale neubralo. Páter zase začal takovým obvyklým povídáním, ale rychle přešel k zajímavějšímu tématu. Zmínil se, že mu někteří „vyčetli“, že nezmínil jejich jména, která mu posílali na papírcích, aby se za ně modlil. Že prý všechna jména nepřečte, ale rozhodně na dotyčné myslí, modlí se za ně a ti jsou uzdraveni. A hned začal vypočítávat nemoci, které přítomné sužují. Údivem jsem až otvíral oči, tolik nemocí, a tak závažných: Rakovina prsu, prostaty, plic, zažívacího traktu, ledvinové kameny, cukrovka, Parkinsonova nemoc, záněty, migrény, bolesti zad, už ani nevím co všechno, jen polámané oudy chyběly. Úplně jsem se divil, že polovina přítomných není na vozíčcích. Pak začal jmenovat jednotlivé lidi, kteří byli právě uzdraveni. Když „uzdravil“ i ty rakovináře a cukrovkáře a jmenoval další a další lidi, vyskočil jsem a honem přítomné spočítal. Od oka, nějakých 200, no, budiž, 250 lidí (pořadatelé říkali, že se vydává na 450 obědů). A páter jmenoval a jmenoval. Tu mě napadlo, že si asi neuvědomil, že není v Indii a že před ním nejsou tisíce posluchačů. Za chvilku mně dal tak trochu za pravdu když si pochválil, že je přítomno 1000 lidí.

Na závěr „uzdravování“ jásavě vyzval přítomné, aby pozvedli ruku ti, kteří pocítli uzdravení. Váhavě se zvedl „lesík“ rukou. P. Manjackal radostně vyzval „uzdravené“ aby se přišli svěřit. Těšil jsem se na ty rakoviny nebo alespoň Parkinsony, ale dvě paní se svěřily, že byly nemilovanými dětmi a nyní pocítily, že je Ježíš miluje, další se svěřovala, že chtěla vstoupit ke karmelitkám, ale byla psychicky labilní a ještě k tomu sexuálně nevyrovnaná, a jako adoptované dítě telefonovala přes sprchovou růžici nejen svým svým neznámým rodičům, ale i Bohu aby jí pomohl; nakonec své problémy s představenou vyřešila a z kláštera odešla. Halelujá!
Vystoupila jen jedna paní která trpěla rakovinou, ale už před léty léčená, nyní již rok nebere chemoterapeutika, ale Ježíš ji vyléčil, třebaže má stále potíže s plícemi a zažíváním.

P. Manjackal nebyl zjevně moc nadšený, uzdravených se přihlásilo nějak málo, ale nakonec začal cosi prospěvovat, asi indicky, a do radostného Halelujá přítomných se zase polohlasně začal modlit v „jazyku“ - šambalalala, hambalalal...... a já, skeptik, jen zalitoval, že jsem také nedal papírek se svým jménem a s artritidou, mohl jsem (snad?) mít s bolavými klouby pokoj.

Během přednášky a jásání jsem si říkal, že taková Apoštolská církev přece jenom má ty bohoslužby atraktivnější. Na „povlávání“ rukama nad hlavami jsem si už navykl i v mnohých katolických sborech, ale při shromáždění Apoštolské církve vyběhly dvě zasloužilé dámy a do rytmu písně mávaly třepetalkami. Ale náhle jsem nestačil zírat; nad hlavami účastnků jásajících na břehu Sázavy se objevilo několik barevných třepetalek v rukách nadšených lidiček, včetně jedné jeptišky. Takže přece jen!.

Podvečerní shromáždění patřilo „Čistým srdcím“. Tedy ne, že bych něco namítal proti zodpovědnému životu, a to samozřejmě i sexuálnímu. Naopak, je jistě chvályhodné, když se mladí nad svým životem zamýšlejí, stanovují si kvalitní životní cíle. Ale snad se nemá nic přehánět. K zamyšlení vedlo vystoupení jedné ženy, která přiznala, že z dřívějšího, nezodpovědného života má 17 letou dceru, ale teď se přidala k Čistým srdcím a už žije „čistě“. No!?
Roztomilá byla 16 letá dívenka, která se sdůvěřovala, že své panenství schovává jako dárek svému manželovi ke svatbě. Tak jsem si v duchu představoval, jak studuje střední a pak i možná vysokou školu, pak se snaží vybudovat nějaké postavení v zaměstnání, ekonomicky se zajistit a nakonec, v nějaký

Roztomilá byla 16 letá dívenka, která se sdůvěřovala, že své panenství schovává jako dárek svému manželovi ke svatbě. Tak jsem si v duchu představoval, jak studuje střední a pak i možná vysokou školu, pak se snaží vybudovat nějaké postavení v zaměstnání, ekonomicky se zajistit a nakonec, v nějakých 30 letech začne pomýšlet na manželství. Nechci být samozřejmě zlomysný, ale bude muset hodně hledat nějakého podobného idealistu.

V neděli 6.6. byla dopoledne opět evangelizační přednáška. Kromě modlení v „jazyku“ (šambalalala......) mě nic moc nezaujalo. Nevím, do jaké míry je nutné zvát kazatele z Indie. Pravda, exotický zjev, ale takový prof. Halík, dr. Vácha, nakonec i pplk. Holub též mají zajímavá kázání.

Zajímavější všem bylo kázání během odpolední mše. Musím přiznat, že zde jsem zůstal nedopatřením. V domnění, že nic zajímavého nebude jsem vyrazil na polední vlak, leč ten mně ujel. Nakonec jsem ale nelitoval. P. Manjackal se během promluvy sdůvěřil, že nejezdí pouze do Evropy, jako misijního území, ale i do arabských států okolo Perského zálivu, kde pořádá evangelizační shromáždění pro tamní křesťany. A jednou, cestou v letadle, se s ním začal bavit soused, muslim, a v domnění, že je hinduista, mu začal vyprávět o Jáchimovi a Anně a nabídl mu, že během mezipřistání v Ománu by se mohli podívat k jejich hrobu. Tam mu pak skupinka muslimů objasňovala, že Jáchima a Annu uctívají, ale Marii a Ježíše ne, protože ty uctívají křesťané, kteří muslimy pronásledují. Tak se jim přiznal, že je katolický kněz a odprosil je za příkoří, které se muslimům od křesťanů dostalo.

Během evangelizačních dnů pak zaním muslimové přišli, že tajně poslouchají mezi přítomnými křesťany a že jej prosí, aby je seznámil se životem Ježíše Krista a s křesťanstvím. Měl z toho strach, zda se nejedná o nějakou provokaci, ale nakonec s nimi jel do pouště, kde muslimové postavili veliký stan, kde jich bylo asi 250 a tam si od něj evangelizační přednášku vyslechli. Nakonec jej žádali, aby je pokřtil. Odmítal, se strachem, ale stále jej přemlouvali, že pošlapou své Korány, jen aby je pokřtil. Takže nakonec, po 10 letech evangelizace, v arabských státech pokřtil na 46 000 muslimů.

Pak vyprávěl, že se setkal s Evropanem, který se mu svěřil, že nenávidí církev a kněze, protože jeden jej před 17 lety zneužil. Tak před ním poklekl a prosil jej za odpuštění. Na otázku proč prosí on, když mu nic neprovedl, řekl, že odprošuje za onoho kněze, ale že by měl jít za ním a usmířit se s ním. Onen muž nechtěl, ale nakonec šel a s knězem se usmířil. Ten muž měl rakovinu a již jen pár měsíců života. Prosil proto kněze, aby mu dal přijímání. Kněz jej odkazoval až na ranní mši, ale on prosil, kdož ví, zda se rána dožije, a tak šli do kostela, kde mu kněz Eucharistii podal. V tom pocítil jako by mu v těle projel oheň a během několika dnů se úplně uzdravil.

P. Manjackal se zmínil i o situaci v ČR. Tato země prý byla křesťanská, ale pak přišel komunismus a ateismus a teď Češi nevěří. No, budiž, pohled zvenčí jistě není zatížený nějakými místními předsudky.

Vzhledem k tomu, že mně jel poslední vlak v rozumném termínu, ani jsem konce mše nedočkal. Ale jsem rád, že jsem se s osobou P. Jamese Manjackala seznámil.